1 Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm. 2 Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba. 3 Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah. 4 Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou. 5 Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám. 6 Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu? 7 Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě? 8 Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám. 9 Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství. 10 Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší. 11 Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení. 12 Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati. 13 Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. 14 Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své.