1 Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. 2 Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. 3 Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. 4 Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí. 5 Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním. 6 Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém. 7 Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé. 8 Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah, 9 Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského. 10 Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval. 11 Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože. 12 Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích: 13 Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti. 14 Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata. 15 Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon. 16 Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan. 17 Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude. 18 Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá. 19 Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ. 20 Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah. 21 Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí. 22 Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých. 23 Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské. 24 A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou. 25 Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni. 26 Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující. 27 V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského. 28 Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma. 29 Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal, 30 Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary. 31 Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek. 32 Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu. 33 Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah, 34 Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný. 35 Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. 36 Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.