1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? 2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, 3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. 4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim. 5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka: 6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. 7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. 8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé. 9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. 10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští. 11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením. 12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.