1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. 2 Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati. 3 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude. 4 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš. 5 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého. 6 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého, 7 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán, 8 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů, 9 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš. 10 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ. 11 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. 12 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností; 13 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. 14 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.