1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji. 2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou. 3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny. 4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne. 5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého. 6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. 7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine. 8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své. 9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své. 10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho. 11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká. 12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl? 13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi. 14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou. 15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé. 16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený. 17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne. 18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé. 19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne. 20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám. 21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám. 22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.