1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. 2 Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň. 3 Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne. 4 Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine. 5 Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř. 6 Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah. 7 Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. 8 Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší? 9 Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům. 10 Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký. 11 Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými. 12 Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane. 13 Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují. 14 Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah. 15 I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. 16 Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí. 17 Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. 18 A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný.