1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho. 2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se. 3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná. 4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka: 5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech. 6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah. 7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem. 8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli. 9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů. 10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách. 11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám. 12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho. 13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou? 14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby; 15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti. 16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá, 17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má. 18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš. 19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest. 20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš. 21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé. 22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl. 23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.