1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. 2 Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne. 3 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší. 4 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám. 5 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo. 6 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému. 7 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou. 8 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty. 9 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl? 10 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí. 11 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho. 12 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk. 13 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. 14 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.