1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl: 2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou, 3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých, 4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti. 5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe. 6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy. 7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník. 8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho? 9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení? 10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času? 11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím. 12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte? 13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají: 14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem. 15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. 16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů: 17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí. 18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný. 19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není. 20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. 21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho. 22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude. 23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.