1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl: 2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil, 3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal. 4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi, 5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku? 6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla, 7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl? 8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční. 9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho. 10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou. 11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou. 12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým; 13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých: 14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho. 15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene. 16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí. 17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla. 18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel. 19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho. 20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati. 21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval. 22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj. 23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho. 24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé. 25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy. 26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho. 27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu. 28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho. 29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.