1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho? 2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou. 3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy. 4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě. 5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich. 6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají. 7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě. 8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí. 9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou. 10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati. 11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí. 12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní. 13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho. 14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj. 15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá. 16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla. 17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí. 18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou. 19 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. 20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom. 21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní. 22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj. 23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich. 24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají. 25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?